Zen na světové scéně
... aneb neokonzervativní čítanka moderního koánu
Esencí výkladu zenu je paradox. Bývá zachycen v koánech -- v nesmyslu, logickém sporu, či rozumem neřešitelné hádance. Koány systematicky rozvracející naše hodnoty, měřítka a stereotypy, očekávání, tužby, cíle, smysl. "Dvě ruce tleskají, jaký je zvuk jedné ruky?" Vše je dovoleno, neexistují pravidla, pouze všeobjímající pochopení iluzí interpretace. Dnešní světová scéna je typický zen. Logika ustoupila paradoxu, rozum nesmyslu, zvuk jedné ruky se stal praxí, smysluplný výklad iluzí. Zaslepený boj proti novodobým narušitelům konstituce lidské individuality, kterou si člověk považuje za nedotknutelnou a čistě jeho vlastní, ustupuje dnes přesvědčivé a masové propagaci aplikovaného neokonzervativního zenu.
Následující text nemá žádná pravidla, nepodléhá žádným kritériím, nemá žánr. Inspirace přišla ve spánku, zpočátku se ona myšlenka i příklady jevily jako naprosto komické. Vtipné. Posléze se z vtipu stala ironie. Z ironie pak sarkasmus. A nakonec zbyl pouhý cynismus. Byli jste varováni. Erliš tedy, začněmež.
Proktolog
"Celý svět je divadlo."
-- William Shakespeare o světě
"Teď! ...něco něco něco něco..."
-- Arnold Rimmer o díle Williama Shakespeara
I podivil se mistr nad stavem dění a zalistoval starými koány, doufaje v nalezení odpovědi na otázku, kterou sice sám neznal, zato ji v sobě cítil natolik silně, že její existenci nemohl před sebou již dále tajit. Neznal jen její formu, podobu. Neznal ani odpověď na ni, jen s pochopitelnou a naivní důvěrou předpokládal, že to nebude 42. Naplněn zvědavostí i bázní ze skutečnosti, která k němu pronikala skrze mediální šuškandu, ponořil se do čtení starých textů, v nichž doufal objevu nových, dosud skrytých alegorií nebývalého rozsahu. Jeden z koánů děl:
Jestliže je to již zjevné, k čemu meditace?
A jestliže je to skryté, měří člověk jenom temnotu.
Mantry a tantry, meditace a soustředění, to vše je jen záležitostí sebeklamu.
Neznečišťujte kontemplací myšlenku, která je ve své podstatě čistá, nýbrž přebývejte v blahu sebe samých a přestaňte s tím trápením.
Ať vidíte cokoliv, je to vpředu, vzadu, ve všech deseti směrech.
Právě dnes dopusťte, aby váš mistr učinil konec sebeklamu!
Přirozenost nebe je původně jasná, ale samým hledáním se pohled zatemní.-- píseň Sarahy, 10. století
Oči se mu rozevřely prozřením. Pochopil, co se mu text z doby, kdy se světlu světa ještě netěšil snad ani Chuck Norris, snažil sdělit. Přitom to bylo tak prosté.
Jestliže je něco tak jednoduché a prosté, proč si komplikovat hlavu otázkami? Pátrat po skrytých aspektech dění nemá smysl, jelikož díky jejich povaze samotné přece vždy musíme sejít na scestí. Jakékoli alternativní výklady událostí jsou pouze projevy mýlky, kdy se sami sebe snažíme přesvědčit o existenci něčeho, co nikdy neuzříme. Proč se tedy trápit a ještě k tomu prznit tak jednoduchou a krystalicky čistou původní ideu? Lepší je spočinout na místě a nezatěžovat mysl sebemrskačskou zvědavostí, z níž pryští jen a pouze čisté trápení. Nechte svého vůdce, aby vás vyvedl z omylu. Zbytečným hledáním a přemýšlením se vzdalujete původní čistotě... Očistěte se a následujte svého mistra.
Všechno je naopak. Utrpení nepramení z nevědomosti, ale z potřeby vědět. Potřeby vědět nepodstatné, navíc zatížené nutným břemenem bolestivého omylu. V nevědomosti je síla, čistota, ve které není třeba se zaobírat nejistými variantami temných spekulací. V neznalosti je jednoduchost. V jednoduchosti je jednota. A v jednotě je síla.
Možná, že kdyby byl býval Cortez tušil, že si podělá karmu, nikdy by nebyl býval vybil patnáct milionů domorodců. Naštěstí něco takového pravděpodobně vůbec nikdy neslyšel a nemusel si proto špinit vědomí svědomím. Jednoduchost, elegance, síla.
Kdo praktikuje Zen, získá brzy celou Zem
"Nevědomost hříchu nečiní."-- Ježíš Kristus o Hernandu Cortezovi
"Zobali vrabci, zobali,
igelitové obaly."-- Ivan Mládek o morálních paradoxech zenu
Jsou tady. Ti. Oni. Tamti. Hybatelé. Kontrolují nás prostřednictvím televizní obrazovky. A televizní obrazovku kontrolují prostřednictvím aplikovaného zenu. Jak, ptá se zatím ještě nenahlédnuvší čtenář? Posuďte následující klasický zenový koán:
Na břehu moře žili tři staří zenoví mniši, kteří pokročili tak daleko ve svém duchovním vývoji, že se kolem nich děly zázračné věci. Když ráno ukončili meditaci a šli se vykoupat do moře, pověsili své meditační pláště prostě do větru. A pláště zůstaly vlát ve větru, dokud se mniši nevrátili a neoblékli si je. Jednoho dne, když se ti tři právě koupali, viděli, jak se najednou do vody vrhl mořský orel, a když se opět vznesl do vzduchu držel v zobáku mrskající se rybu.
Jeden mnich řekl: "Zlý pták!" Tu jeho pláště spadl do písku.
Druhý mnich řekl: "Nebohá ryba!" Tu i jeho plášť spadl k zemi.
Třetí mnich se díval za ptákem, jak odlétá s mrskající se rybou v zobáku, je stále menší a menší, až zcela mizí za obzorem. Mlčel a jeho plášť zůstal viset ve větru.
Je zřejmé, že neaktualita tohoto stovky let starého textu působí dnes značné problémy, co se správné interpretace týče. Nejen že lze zmíněný koán odít do moderního hávu, ale dokonce jej lze aplikovat v praxi. Pro didaktické účely posuďte tedy nyní tentýž příběh, avšak přizpůsobený aktuálním podmínkám:
V jedné vybetonované prdeli žili tři cestovatelé ve středních letech, kteří byli již natolik zcestovalí, že si s sebou už nemuseli na cesty brát téměř žádné věci. Když si ráno zabalili nejnutnější výbavu, vydali se na letiště. Když právě čekali na odbavení, viděli, jak letištní ochranka bije bezbranného muže.
Jeden z nich povídá: "Zlí lidé!" Tu se jej chopily silné paže, dostalo se mu několikahodinového výslechu a byl mu odebrán cestovní pas.
Druhý z nich povídá: "Nebohý chlap!" Tu se jej chopily silné paže, dostalo se mu několikahodinového výslechu a byl mu odebrán cestovní pas.
Třetí se tupě díval do země a mlčel. Slyšel pouze utichající sténání zbitého muže. Cestovní pas mu nechali.
Aplikovaný zen je filosofií budoucnosti. Jeho současné testování má za cíl připravit infrastrukturu pro masové nasazení zenu, jakožto bezplatného dobrozdání pro všechny občany na Zemi. Jednou ze současných neúspěšnějších aplikací neokonzervativního zenu je reinterpretace a aktualizace klasické zenové hádanky -- tleskotu jedné ruky.
Přesto, že se mnoho mystiků dlouho mylně domnívalo, a mnoho z nich stále domnívá, že se jedná o hádanku, ve skutečnosti jde o mocný nástroj pro utužení lidského charakteru, intelektu a ducha. Původní verze ve znění "Dvě ruce tleskají. Jaký je zvuk jedné ruky?" je však pro dnešní potřeby příliš kryptická a nevhodná k indoktrinaci v širší společnosti.
Namísto zbytečného vysvětlování si nyní ukážeme namátkové příklady úspěšné aplikace modifikované verze paradoxů "jedné ruky" v současném světodění:
- Al-Kajda je všude. Jejími jedinými zadrženými a identifikovanými příslušníky však dosud vždy byli pouze agenti CIA, Mossadu, MI5 a podobně.
- Největší teroristické útoky poslední doby byly pečlivě naplánované a připravené. A to jako bezpečnostní cvičení tajných služeb v zemích, kde k nim došlo.
- Prakticky veškeré existující peníze jsou ve skutečnosti dluh. Na úrok.
- Existuje skupina Bilderberg. Neexistuje však žádné tajné spiknutí.
- Máme právo na svobodu slova. Za pokus o jeho dovolání však hrozí trestní postih.
- Máme právo volit. Nemáme právo zvolit.
- Žijeme ve stavu zvýšených bezpečnostních opatření. Stát se jimi chrání před slušnými občany.
- Nikdo dnes přece nestaví koncentrační tábory. Ty už totiž dávno stojí.
- Existuje jedna pravda. V pochybných případech je pak jedinečnost její verze zaručena trestním právem.
- Média nezávisle a přesně informují o aktuálním světovém dění. Často i v předstihu před událostmi samými.
- Naše myšlenky nám nepatří.
- Sebevražda je zločin.
- Chuck Norris možná jednou zemře.
Jak malicherné jsou snahy o logické řešení těchto koánů. Vysvětlete to všem těm aktivistům, kteří se pokoušejí o jejich výklad. Nechápou, že rozumové řešení neexistuje. Nemůže. Jednota, ze které tyto aplikace vzešly, si toho je velmi dobře vědoma. Ví, že každý pokus o výklad vede k pádu pláště do písku. Být po jednom hloupém koupání bez cestovního pasu a s pláštěm od písku nikomu neprospěje. Přišel čas přijmout neokonzervativní zen v celé jeho čistotě.
Ta radost. Jedna ruka tleská. Tleskala v Afgánistánu i v Iráku. Tleská nám každý den z televizních obrazovek. Odpor je marný. Vede totiž k dualitě, která je předem cestou k utrpení. Přitom se stačí rozhlédnout a kochat se tou zenovou přítomností...
"Setkal jsem se v Himálajích se svatým mužem, který dokáže vidět do budoucnosti a cvičí své žáky, aby to uměli také," vypravoval s velkým zaujetím jeden mladý muž.
"To umí každý," řekl zenový mnich znuděně, "moje cesta je daleko těžší."
"A jaká je?" dotazoval se zvědavě mladý muž. Mistr řekl: "Přivádím lidi k tomu, aby viděli přítomnost."
Naši vůdcové statečně nesou na svých bedrech tento přetěžký úkol. Místo aby se věnovali trýznivým revizím událostí minulých či spřádali laciné plány pro bezstarostnou budoucnost, raději pro nás z dobroty celého svého srdce připravují onu krásnou přítomnost. Socialismus s tržní tváří, která se na nás všechny láskyplně směje. Daří se jim to. Nezištně pro nás budují zenovou ekonomiku, ve které nás naše vlastní dluhy v přítomnosti doslova uvězní. Spočívání v přítomnosti nám pak v její existenciální neproniknutelnosti nebude dále činit žádných obtíží.
Kdo praktikuje Zazen, ten ať pojde mrazem
"Jedna ruka netleská."-- Vietnamský zenový skeptik.
"Chcípni!"-- John Rambo k vietnamskému zenovému skeptikovi
Zazen skýtá velké nebezpečí pro ty, kteří se jej rozhodnou praktikovat. Dávají tím totiž zcela jasně najevo, že nejsou z nějakého důvodu uspokojeni průzračnou čistotou samotného zenu, a snaží se proniknout do zahrad temných a zatuchlých oblastí, nacházejících se podle různých legend za samotným zenem -- odtud název zazen.
<vsuvka> Zde je dobré učinit vsuvku. Kromě zazenu totiž existuje ještě zasazen a sesazen. Zasazen nemá původ ve slově "sázet", nýbrž ve slově "saze". Tuto formu zenu praktikovali především kominíci. Jejich vyhynutí plynem (plynové sítě velmi závažně ochromily jejich existenceschopnost) je považováno za konec praktikování této formy zenu a tutíž mnohdy nepříjemného zasazování životního prostředí. Sesazen je naproti tomu velmi živou formou zenu, který si našel své místo především mezi bývalými manažery vysokých funkcí ekonomické sféry, jejichž kariérní postup byl z toho či jiného důvodu narušen. Útěchu hledají tito existenciálové především na terapeutických skupinách praktikujících sesazen. Platí zde nepřímá úměra mezi perspektivou manažerů samých a perspektivou sesazenu. </vsuvka>
Existence zazenu je praktikujícími zenu jednohlasně popírána. Čistota, jednoduchost a účinnost původního zenu je pro ně dostatečným motivem pro projevy lítosti nad těmi, kteří si myslí, že "ví něco víc, co ostatní neví a měli by vědět". Pochopitelně, že podobné argumenty nemohou nikterak ohrozit celistvost zenového postoje, který dané otázky řešit nemusí, protože jsou irelevantní. Jakmile se jednou zvuk jedné ruky stane skutečností, není třeba meditovat nad příčinami takového jevu. Stal se zkrátka skutečností. Přítomností.
"S přítomností nic nesvedete,
prostě tady je."-- neznámý gnostik
Zazenisté se dnes zcela zbytečně bouří proti zfalšovaným volbám, koncentračním táborům, všudypřítomnému sledování, vymyšlenému terorismu, globalizaci, skenování myšlenek, mučení vězňů či ekonomické tyranii soukromých centrálních bank.
Nechápou, že všechno z toho jsou jejich vlastní příznaky ztráty čistoty, jednoty. Jednoduchost zaprodali svým egům v honbě za věděním, které znečišťuje duši a je příčinou utrpení. Namísto pochopení a vhledu vyhledávají vědění. Namísto očištění a splynutí s jednotou preferují sobecký individualismus. Za to pak trpí. Vlastním přičiněním. Vlastní iniciativou. Vlastní vinou.
Epiktolog
"Zvítězit nemáte nad kým,
porazit můžete jedině sami sebe."-- neznámý ženista
Kdo nepraktikuje s námi, nepraktikuje ani proti nám.-- neznámý strůjce nového světového řádu
Svět nepotřebuje zachránit. Svět nelze zachránit. Je jen takový, jaký jej vnímáme. Jedinou cestou, jak jej ovládnout je praktikovat Zen. Vládci to ví a tak i činí. Proto jsou vládci. Čistota zenu se nedá pokořit. V okamžiku kdy nabudeme síly potřebné k jejímu pokoření, zjistíme, že jsme s ní splynuli v jednotu, jeden celek. Pak již není co porážet, ani čím tak učinit.
Němec Achim Seidl, který vydal zkrácené znění kóanové sbírky Pi-jen-lu, píše:
Když jsem se poprvé odebral do kláštera Rinzai, stanovil mi zenový mistr podmínku, že se zařadím do života kláštera jako každý jiný, jako prostý mnich. Souhlasil jsem a s úklonou jsem řekl, že si hned nechám vystříhat a vyholit pleš, jak je to zvykem. Mistr se na chvíli zamyslel a dal mi pak pokyn, že mohu nechat vlasy tak, jak jsou.
Po několika týdnech přijel docent z Oxfordu a hodlal také strávit nějaký čas v klášteře. Při přijímací ceremonii se mladý docent v zásadě sice chtěl zařadit, jen vlasy si chtěl nechat, protože prý brzy bude přednášet v cizině. Mistr se usmál a rozhodl: "Buď půjdou vaše vlasy okamžitě dolů, nebo vás nechám vyprovodit." S dušeným hněvem Angličan poukázal na mou vlasatou hlavu. Mistr jen mávl rukou a řekl jako mimochodem: "Tomu na vlasech nezáleželo."
Vše, na čem nám kdy záleželo, na čem nám záleží, nám bude odebráno. Je to jediná cesta, jak se přidat k jednotě. Individualistické lpění na čemkoli je věcí minulosti. Jedině společnost, které nezáleží vůbec na ničem, může existovat v souladu s neokonzervativním zenovým duchem.
Lhostejnost vede k ignoranci. Ignorance je základem neznalosti. V neznalosti je jednoduchost. V jednoduchosti je jednota. A v jednotě je síla...
Mladý zenový mnich se ptá svého mistra: "Co mohu udělat pro záchranu světa?"
Mistr odpovídá: "Tolik, co můžeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce."
"Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?" ptá se mnich zklamaně.
Nato mistr: "Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází."
Aneb šanci tedy máme, poté, co se vzdáme...
Vybudujme jeden svět,
v němž si budem rozumět.
Jeden hlavní velitel,
i společný nepřítel.
Zbude jedna čistá rasa,
ukovaná z kostí, z masa.
Na zlé duše dobrota,
na nákupy... Jednota!
Komentáře
Comments powered by Disqus