.. title: Umírnění .. author: Jan Janský .. date: 2019-11-13 .. tags: myšlenka, společnost, etika, náboženství Ale takoví přece nejsou všichni, vždyť oni jsou v drtivé většině *umírnění*. Těmito a podobnými slovy snažíme se popírat nebezpečí ze strany následovníků Proroka a potlačit přirozenou obrannou reakci. Hrozba, kterou se civilizace s výstižným názvem *Podrobení* ve své doktríně sama prezentuje, prý vůbec není reálná. Argumentujeme, že většina s námi žijících podrobených je přece *umírněná* — čímž míníme, že není otevřeně konfliktní — a že případné násilí a teror jsou prý dílem pouze ojedinělých fanatiků. Pokud takto uvažujeme, neuvědomujeme si, jak nás ve snaze nasadit sobě i ostatním růžové brýle, zrazuje *náš vlastní* jazyk. Jak *naše vlastní volba slov* přímo odhaluje podstatu problému. .. TEASER_END Co znamená výrok: *Oni jsou umírnění?* Být umírněným znamená nepraktikovat svou víru a doktrínou předepsaný způsob života *naplno*. Znamená to *slevit* z plnosti, *ustoupit* z toho, co bych za příznivějších okolností dělat *musel* či *chtěl*. Netýkají-li se tyto ústupky marginálních drobností, ale samotného základu víry, pak opakem umírněnosti není fanatismus, ale *praktikovaná* víra. Říci následovníku Proroka, že je umírněný, je pokárání, urážka či dokonce vyhrůžka. Říkáme mu totiž, že svou víru rozředil, že je ve svém následování vlažný, že jeho přesvědčení a oddanost nejsou takové, jaké by být *měly*. Říkáme, že ve své víře a činech není upřímný. Nepřímo říkáme, že z hlediska doktríny *Podrobení* je *odpadlíkem*. A odpadlictví je v *Podrobení* trestáno — nejen duchovní — smrtí. Umírněnými smějí být následovníci Proroka pouze v případech kdy jim životní okolnosti nedovolují praktikovat svou víru plně. Proto, pokud jsou mezi námi žijící stoupenci *Podrobení* umírnění, ani v nejmenším to neznamená, že takoví být *chtějí*, nebo že snad přijali náš způsob života a sdílí naše hodnoty. Oni takoví být *musí*, protože si dobře uvědomují, že jimi žádané způsoby jsou v naší společnosti — *zatím* — naprosto nepřijatelné. Podle doktríny samotné takoví — avšak *jen dočasně*, než se poměry změní — být i *mohou*. Pokud by však umírněnými skutečně chtěli být trvale, jsou odpadlíky, se všemi následky. Popíráním nebezpečí doktríny *Podrobení* poukazem na většinovou umírněnost následovníků Prorokových ve skutečnosti říkáme, aniž si to chceme přiznat, toto: Buďme v klidu, zatím jsme natolik silní, že *oni musí být umírnění*. Naše síla však slábne. Stačí letmý pohled na dění na západ od naší země v srdci Evropy a každému je, nebo alespoň začíná být zřejmé, že tamní společnosti se dobraly fáze, v níž mohou stoupenci *Podrobení* svou umírněnost — *konečně* — pozvolna odkládat. A původní společnost, naprosto pochopitelně, se stále větší vervou a arogantní neotřelostí podrobovat jediné povolené doktríně. Co nám nyní bezprostředně hrozí můžeme sledovat dnes a denně na situaci v zemích západní a severní Evropy. Co hrozí západní a severní Evropě můžeme bezprostředně sledovat v zemích severní a subsaharské Afriky a zemích středního a blízkého východu. V oblastech, které si *Podrobení* svou brutální fyzickou i duševní silou podmaní, nezbývá prostor pro cokoli mu cizího. Nedovoluje ani vzpomínky na onu *tolik jinou* minulost. Krví zalitý příběh násilného podrobování národů, kultur a civilizací, překlenující bezmála půldruhého tisíciletí, je dnes stále živý. Snad dokonce jako nikdy předtím. Vše toto *víme*. Proto pojem *umírnění*, tak výstižně zrcadlící naše nereálné požadavky na následovníky Prorokovy, není vlastně o nich. Je především *o nás*. Vypovídá o našem podvědomém strachu z doktríny *Podrobení*. O našem bláhovém předpokladu umírněnosti, nesmyslném očekávání, že se následovníci Prorokovi zřeknou plnohodnotné praxe své víry, jímž otevřeně odhalujeme vlastní niternou jistotu, že *pravá*, tedy plnohodnotná a nezmírněná, podoba *Podrobení* není s naší vlastní existencí slučitelná. Je o našem strachu bránit se, kdy se namísto boje upínáme k naivní představě, že zrovna v tom našem případě bude mít *Podrobení* podobu jinou než tu sobě vlastní — že bude *umírněné*. *“Bylo mi přikázáno vést válku proti lidstvu do té doby, dokud lidé nepřijmou, že neexistuje jiný bůh nežli Alláh a dokud neuvěří, že jsem jeho prorokem a nepřijmou všechna zjevení, která jsou skrze mě vyslovena. Když takto učiní, budu chránit jejich životy a majetek, pokud šaría nestanoví jinak, v tom případě pak jejich osud leží v rukou Alláhových.”* -- Prorok Zbývá otázka: Jak dlouho ještě si budeme lhát? — snílek