Eseje, studie, myšlenky

O Belzebubovi, kávě a sluníčku

Tak nám inaugurovali Belzebuba. Dalších pět let bude prezidentem naší země. A voda vře. Belzebub byl sice zvolen v regulérních volbách a tedy mnoha lidem zase až tolik nevadil, ale nějak se poslední dobou vžil zvyk vařit vodu vždy, když ty volby dopadnout jinak, než bych chtěl zrovna já a "naši". Vařila se, když si lidé odhlasovali Brexit ve Velké Británii, vaří se od zvolení Trumpa v USA a dnes ji ti, kteří se s novodobými "démony" neradi paktují, zase u nás vaří proto, že byl zvolen a do funkce jmenován Belzebub. Ten emocemi nasycený odpor a snad i zášť proti jednomu z "démonů" i proti lidem, co neumí "správně hlasovat", bych snad i pochopil. Nechápu něco jiného. Kde jsou dnes praví "kavárníci" a "sluníčkáři"?

Číst dál…

Utopie umělé mysli

Clever Cogs, © Piyushgiri Revagar

Kdo si splete první knoflík, už se nikdy pořádně nezapne.
— Goethe

Mohou stroje myslet jako, či dokonce lépe než lidé? Soudobé populární přesvědčení je, že to již není otázka možnosti, ale pouze času. Názor, že stroje myslet nemohou a nikdy myslet nebudou, se dnes pomalu propadá do pomyslné oblasti dobou překonaných předsudků. Bližším rozborem této dnes populární teze však zjistíme, že věc není tak jednoduchá.

Číst dál…

Živí jsou větší

Z dávné návštěvy londýnského muzea voskových figurín mi dodnes vystupuje jedna specifická zkušenost, či spíše jeden specifický pocit. Přestože byli všichni ti voskoví lidé vyhotoveni ve skutečné životní velikosti, vypadali takoví nějací malí. Podobný dojem mám i při pohledu na plastové figuríny, sloužící například k ukázce nabízeného zboží v obchodech s oblečením. Ony figuríny jsou sice v životní, "lidské" velikosti, přesto ve srovnání s "normálními" lidmi stejné velikosti vypadají tak nějak menší. Tomuto zvláštnímu a zároveň zcela konkrétnímu vjemu jsem nikdy nepřikládal větší důležitost. Sice jsem jej pokaždé zaznamenal, ale z nějakého důvodu mi asi nepřipadal zajímavým natolik, abych se jím zabýval blíže. Podstata této zvláštní zkušenosti se mi poodhalila teprve nedávno.

Číst dál…

Íránské 11. září?

V Íránu se 19. ledna zhroutila výšková budova. Údajně následkem požáru. Tato skutečnost je z hlediska historie architektury výškových budov zajímavá, jelikož v podstatě bezprecedentní. Jediným srovnatelným, "precedentem" úplného kolapsu výškové budovy následkem požáru jsou symetrické kolapsy tří newyorských mrakodrapů z 11. září 2001. Bližší pohled na aspekty aktuální íránské tragédie však s tímto jediným zmíněným precedentem vykazuje poměrně zarážející symbolickou souvislost — obě události mají stejný, či velmi podobný, symbolický rukopis.

Číst dál…

Státní svátek 29. října

Tak si říkám, že by se měl státní svátek slavit i dneska. Neměl by se slavit vznik našeho (bývalého?) státu, ale skutečnost, že po "oslavách" z 28. stále nějaký ten stát, respektive státnost, máme.

Mělo by se slavit, že ti, které proti většinově zvolenému představiteli naší státnosti vědomě spojuje nenávist, nevědomě pak snad i nepochopení základních principů demokracie (či snad despekt vůči nim?), neměli o den dříve v rukou hořící louče nebo dokonce kalašnikovy.

Mělo by se tedy slavit nejen to, že je většinově zvolená "hlava státu" stále naživu, ale i to, že nemusela uprchnout před rozvášněným davem někam za hranice.

Číst dál…

Cross-grading linuxu z 32-bit na 64-bit

Obecné tlachy aneb úvod

Operační systém, který na svém počítači aktuálně používám, jsem nainstaloval před dvanácti lety. Od té doby jsem nepotřeboval jej ani jednou přeinstalovat. Jak šel čas, průběžně jsem aktualizoval používaný software, případně jádro systému. Když bylo potřeba, překopíroval jsem celý systém ze starého disku na nový, nebo disk se systémem přendal do nového počítače. Takto za těch dvanáct let prošel můj operační systém šesti pevnými disky a čtyřmi různými počítači. Prostým kopírováním vznikl i přibližně tucet "klonů", kdy jsem někomu poskytl kopii svého funkčního systému, v němž jsem jen změnil uživatele a hesla. Takovou flexibilitu umožňují linuxové systémy. S postupem doby se však začaly objevovat různé a sílící potíže s tím, že je můj systém pouze 32-bitový. Začal jsem tak řešit, jak jej bez reinstalace povýšit, i s nainstalovaným softwarem, z 32 bitů na bitů 64.

Číst dál…

Obohacování!

Homogenní materiál nemá perspektivu. Nemá v sobě potřebný potenciál, nejsou v něm využitelná pnutí a někdy se ještě navíc chová konzervativně, tedy se brání vnitřní změně. Takový stabilní materiál je, přiznejme si narovinu, k ničemu. Dá se použít leda jako těžítko. A těžítko vytěžit nelze. Možná snad jen s velkou těží. Těžko co si s takovým stavem počít. Problém je naštěstí řešitelný. I z pasivní, stabilní, neužitečné hmoty lze zformovat látku aktivní, nestabilní a využitelnou! Existuje k tomu vhodný proces. Je třeba obohacovat!

Číst dál…

Převrat gladiátorů?

Svět médií dnes žije aktuálním děním v Turecku. Ať již byl tamní "pokus o převrat" událostí autentickou, tedy skutečným pokusem sesadit Erdogana, nebo pouze inscenovanou záminkou ke konsolidaci moci, připravenou samotným Erdoganem, zdá se mi, že velmi důležité aspekty celé události unikají pozornosti. Ty aspekty se týkají jména, které se po události začalo objevovat v médiích a v němž se skrývá klíč k celé události. Je to jméno Fethullah Gülen.

Následující úvaha je mou, řekněme, "důvodnou hypotézou" — vysvětluje současné dění z hlediska kontextuálního a chronologického, ale nemusí být nutně pravdivou. Nejsem v žádném případě expertem na Turecko. Na druhé straně v posledních desetiletích vnímám a snad i částečně rozumím některým impulsům na pozadí viditelného světového dění, do jejichž rámce následující hypotéza zapadá. Berte proto má slova s rezervou, pokud vás zajímá, o co se mé myšlenky opírají, projděte si na konci textu uvedené zdroje a odkazy — a v nich obsažené další reference.

Číst dál…

14 let konspirační teorie o kulatém čtverci

Letos je tomu již 14 let, co byla prostřednictvím masmédií předložena světu konspirační teorie o nečekaném útoku na nejmocnější zemi světa. Teorie, v níž figuruje devatenáct únosců, o jejichž činu nikdo předem nic nevěděl, čtyři unesená letadla, jejichž únosu a dlouhém letu mimo stanovený kurz si nikdo nevšiml, a oheň, který na Manhattanu způsobil úplný symetrický kolaps tří ocelových mrakodrapů. Tato konspirační teorie je sice v rozporu snad s veškerou dostupnou evidencí, přesto je z nějakého důvodu, nad kterým by se měl každý, kdo tak ještě neučinil, poctivě zamyslet, v masmédiích a politických kruzích stále pokládána za jedinou "pravdivou" verzi. Přitom k její falsifikaci stačí, troufám si tvrdit, i jen jediný videozáznam kolapsu sedmé budovy bývalého Světového obchodního centra (WTC7).

Číst dál…

Cvičení z logiky pro občany EU

Cvičení z logiky pro občany EU:

1. Uprchlíci chtějí do Německa, Británie, Holandska, Belgie, Švédska. Do zemí východní Evropy nechtějí, ani ne tak proto, že by tam nebyli v bezpečí, ale proto, že tam nedostanou takový servis a hlavně tolik peněz (trošku zjednodušená teze, nicméně nemyslím, že nesprávná).

2. Štědré, bohaté země západní Evropy však nápor "žadatelů o azyl" přestávají zvládat.

Za tento neutěšený stav mohou podle německé, francouzské a britské nomenklatury právě chudé země východní Evropy. Prý nechtějí přijmout povinné kvóty.

Číst dál…

22. únor — den evropských hodnot

Přátelé,

navrhuji dnešní datum, 22. únor, ustavit Dnem evropských hodnot. Je tomu právě rok, co události na Ukrajině povahu takzvaných evropských hodnot vykreslily s jasností, která nebude v blízké budoucnosti jen tak překonána. 21. února 2014 vyvrcholil majdanský protest dohodou mezi prezidentem a zástupci opozice. Pod touto dohodou jsou jako zprostředkovatelé, a tedy garanti, podepsáni též zástupci ze tří zemí Evropy, tedy Evropské unie. Zhruba řečeno, výměnnou za ukončení protestů a vyklizení obsazených budov se prezident Janukovyč (resp. ukrajinská vláda) zavázali přijmout změnu ústavy, propustit zatčené protestující a připravit předčasné volby — a hlavní kroky byly v tomto ohledu v ukrajinské Radě odhlasovány ještě tentýž den.

Číst dál…

Synchronicita aneb zvláštnosti duchovní kauzality

Když mu to došlo, polil jej studený pot.  Cítil, jak mu buší srdce.  Ne, on slyšel, jak mu buší srdce.  To náhlé vnuknutí, ta náhlá potřeba dostat se na čerstvý vzduch a dojít pěšky, ten nečekaně silný impuls — mu zachránil život. Když vystupoval z auta, z nějž na něj nechápavě hleděli jeho přátelé, nemohl si ani v nejmenším uvědomit, jaké to má štěstí, že nad ním někdo drží ochranou ruku, že ho tam nahoře má někdo rád.

Číst dál…