EUSSR: Bývalý sovětský disident varuje před diktaturou EU

Bývalý sovětský disident varuje před diktaturou EU

Text v původním anglickém znění k dispozici zde

Vladimír Bukovský, 63letý bývalý sovětský disident se obává, že Evropská unie je na cestě stát se novým Sovětským svazem. Ve svém řeči, pronesené minulý týden v Bruselu nazval pan Bukovský EU "zrůdou", která musí být zničena, čím dříve, tím lépe, předtím, než se z ní stane plnohodnotný totalitní stát.

Na základě pozvání maďarským Svazem mladých demokratů Fidesz navštívil pan Bukovský ve čtvrtek Evropský parlament. Fidesz, člen Evropské křesťansko-demokratické strany, pozval bývalého sovětského disidenta, dnes žijícího v Anglii, při příležitosti padesátého výročí Maďarského povstání v roce 1956. Po ranním setkání s Maďary pronesl pan Bukovský v polské restauraci na Trier straat naproti Evropskému parlamentu svou řeč, ve které mluvil na základě pozvání Britské strany nezávislosti [United Kingdom Independence Party], kterou sám podporuje.

Ve své řeči se pan Bukovský odkazuje na důvěrné dokumenty z tajných sovětských spisů, do kterých mu bylo v roce 1992 dovoleno nahlédnout. Tyto dokumenty potvrzují existenci "spiknutí" za cílem vytvořit z Evropské unie socialistickou organizaci. Setkání jsem se účastnil a řeč nahrál. Její přepis, stejně jako audio záznam (přibližně 15ti minutový) je možné nalézt níže. S panem Bukovským jsem rovněž učinil rozhovor (4 minuty) jehož přepis a záznam je možné rověž nalézt níže. Interview týkající se Evropské unie bylo nutné zkrátit, protože měl pan Bukovský další povinnosti. Vybavilo se mi však několik vzpomínek na interview s které jsem s ním dělal před dvaceti lety, v roce 1986, kdy byl Sovětský svaz, první zrůda se kterou tak udatně bojoval, ještě živý a plný síly.

Pan Bukovský je jedním z hrdinů 20. století. Již jako mladý muž poukázal na věznění politických vězňů v psychiatrických ústavech v bývalém SSSR a strávil celkem dvanáct let (1964-1976), od svých 22ti do svých 34ti let, v sovětských věženích, pracovních táborech a psychiatrických ústavech. V roce 1976 jej Sověti vyhostili na Západ. V roce 1992 byl pozván Ruskou vládou, aby podal expertní svědeckou výpověď v procesu, jehož cílem bylo rozhodnout, zda byla Komunistická strana Sovětského svazu zločinnou institucí. Za účelem přípravy jeho svědectví byl panu Bukovskému udělen přístup k velkému množství dokumentů z tajných sovětských archivů. Je jedním z mála lidí, kteří tyto dokumenty viděli, jelikož jsou stále tajné. S použitím ručního scanneru a laptopu se mu však podařilo mnoho dokumentů okopírovat (některé mají i vysoký stupeň utajení), včetně zpráv, které KGB zpracovával pro sovětskou vládu.

Interview s Vladimírem Bukovským

Paul Belien: Jste velmi slavným sovětským disidentem a nyní naznačujete paralelu mezi Evropskou unií a Sovětským svazem. Můžete to objasnit?

Vladimir Bukovsky: Poukazuji tím na uspořádání, vštepování určitých ideologií, na plány, směr, nevyhnutelnou expanzi, na vymazání národů, což byly cíle Sovětského svazu. Většina lidí to nechápe. Nevidí to, ale my ano, protože jsme vyrostli v Sovětském svazu, kde jsme se museli učit sovětskou ideologii ve škole a na univerzitě. Konečným cílem Sovětského svazu bylo vytvořit novou historickou entitu, sovětský národ, na celém světě. To samé dnes platí pro Evropskou unii. Snaží se vytvořit nové lidi. A těmto lidem se říká "Evropané", ať už to znamená cokoli.

Podle komunistické doktríny, stejně jako pro mnoho forem socialistického smýšlení, je stát, národní stát, předurčen k úpadku. V Rusku však došlo k opaku. Namísto úpadku se Sovětský svaz stal velmi mocným státem, jeho národy však byly vymazány. V okamžiku jeho kolapsu se pak tato potlačovaná cítění národní identity přiřítila zpět a málem zničila zemi. Bylo to velmi děsivé.

PB: Myslíte si, že se stejná věc může stát, až se rozpadne Evropská unie?

VB: Určitě, pružinu není možné stlačovat donekonečna, a lidská duše je velmi houževnatá. Můžete ji stlačovat a stlačovat, ale nesmíte zapomenout, že tím získává sílu k odrazu. Je to jako pružina, a ta se vždy vymrští nazpět.

PB: Ale všechny ty země, které se připojily k Evropské Unii tak učinily dobrovolně.

VB: Ne, neučinily. Podívejte se na Dánsko, které dvakrát hlasovalo proti Maastrichstké smlouvě. Podívejte na Irsko [které hlasovalo proti Niceské smlouvě]. Podívejte se na mnoho ostatních zemí, jsou pod obrovským tlakem. Je to téměř vydírání. Švýcarsko bylo přinuceno hlasovat v referendu pětkrát. Ve všech pěti případech [Unii] odmítli, ale kdo ví, jak to dopadne pošesté. Je to pořád to samé. Trik pro idioty. Lidé musejí hlasovat v referendech tak dlouho, až zavolí požadovaným způsobem. Pak už hlasovat nesmí. Proč přestávat? Nechte nás dál volit. Evropská unie je to, čemu Američané říkají shotgun marriage [vynucený sňatek].

PB: Co by podle vás měli mladí lidé ohledně Evropské unie udělat? Na čem by měli trvat, na demokratizaci této instituce nebo prostě na jejím zrušení?

VB: Myslím si, že Evropskou unii, stejně jako Sovětský svaz, nelze demokratizovat. Gorbačov se snažil demokratizovat Sovětský svaz a ten se rozpadl. Takovouto strukturu není možné demokratizovat.

PB: Máme ale Evropský parlament, který je volen lidmi.

VB: Evropský parlament je volený na bázi poměrné reprezentace, což není skutečná reprezentace. A o čem vlastně rozhoduje? O procentu tuku v jogurtech a podobných věcech. To je absurdní. Byla mu svěřena role Nejvyššího sovětu. Průměrný poslanec EP může ve sněmovně za celý rok mluvit šest minut. To není opravdový parlament.

Přepis bruselské řeči Vladimíra Bukovského

V roce 1992 jsem měl nebývalý přístup k tajným dokumentům Politbyra a Ústředního výboru, které byly, a stále jsou, utajované po 30 let. Tyto dokumenty velice jasně ukazují, že na plánu přeměnit Evropský společný trh ve federální stát, který Gorbačov v letech 1988-1989 nazvýval "společným evropským domovem", se domluvily evropské levicové politické strany a Moskva.

Myšlenka byla velmi prostá. Poprvé vyvstala v letech 1985-1986, když Gorbačova navštívili italští Komunisté a následně němečtí Sociální demokraté. Všichni si stěžovali, že změny probíhající ve světě, zvláště pak po zavedení privatizace a ekonomické liberalizace [britskou premiérkou Margaret] Thatcherovou, hrozí smazáním dosažených úspěchů (tak tomu říkali) mnoha generací socialistů a sociálních demokratů -- s hrozbou zcela je zvrátit. Jedinou možností jak ustát tento nápor divokého kapitalismu (jak to označovali) bylo pokusit se zavést totožné socialistické vize ve všech zemích zároveň. Dříve se levicové strany a Sovětský svaz zásadně stavěly proti evropské integraci, protože ji vnímali jako prostředek k zablokování svých socialistických cílů. Od roku 1985 dále zcela změnili svůj postoj. Sověti došli k závěru a zjevné shodě s levicovými stranami, že v případě spolupráce by se mohli zmocnit celého evropského projektu a obrátit jej vzhůru nohama. Namísto otevřeného trhu jej přetvořit na federální stát.

Podle [tajných sovětských] dokumentů byly roky 1985-85 bodem zvratu. Většinu z těchto dokumentů jsem zveřejnil. Můžete je dokonce najít na internetu. Skutečně oči otevírající jsou však jejich rozhovory. Poprvé totiž uvidíte, že se jedná o spiknutí -- které bylo z jejich strany, při snaze zachránit si svou politickou kůži, docela pochopitelné. Na východě Sověti potřebovali změnit své vztahy s Evropou, protože právě vstupovali do dlouhé a hluboké vnitřní krize; na západě se levicové strany obávaly svého zániku a ztráty svého vlivu a prestiže. Takže se jednalo o spiknutí, které docela otevřeně formulovali, odsouhlasili a uskutečnili.

Například v lednu 1989 navštívili delegáti z Trilaterální komise Gorbačova. Byl mezi nimi [bývalý japonský premiér Yasuhiro] Nakasone, [bývalý francouzský prezident Valéry] Giscarg d'Estaing, [americký bankéř David] Rockefeller a [bývalý americký ministr zahraničí Henry] Kissinger. Vedli velice zajímvý rozhovor, ve kterém se pokoušeli Gorbačovovi vysvětlit, že se sovětské Rusko musí začlenit mezi světové finanční instituce, jako je GATT, Mezinárodní měnový fond a Světová banka.

Uprostřed se najednou ujal slova Giscard d'Estaing a prohlásil: "Pane prezidente, nemohu Vám přesně říci, kdy k tomu dojde -- pravděpodobně během příštích 15ti let -- ale Evropa se stane federálním státem a vy se na to musíte připravit. Musíte s námi a s evropskými vůdci vymyslet, jak budete reagovat, jakou míru interakce dovolíte ostatním východoevropským zemím či zda jim dovolíte se stát jeho součástí, musíte být připraveni."

To byl leden 1989, doba, kdy Maastrichtská smlouva [1992] ještě neměla ani osnovu. Jak k čertu mohl Giscard d'Estaing vědět co bude za 15 let? A překvapení všech překvapení, jak se stal autorem Evropské ústavy [v letech 2002-2003]? Velmi dobrá otázka. Zavání to spiknutím, či snad ne?

Naštěstí pro nás sovětská část spiknutí předčasně zkolabovala a nedosáhla bodu, kdy by Moskva mohla ovlivňovat běh událostí. Ale originální myšlenkou bylo mít něco, čemu říkali konvergence [sbíhavost], Sovětský svaz by lehce obměkl a stal se více sociálně-demokratickým, zatímco západní Evropa by se stala sociálně-demokratickou a socialistickou. Pak by došlo ke konvergenci. Obě struktury by se navzájem sbližovaly. Proto byly struktury Evropské unie odpočátku záměrně koncipovány tak, aby byly slučitelné se strukturou Sovětského svazu. A proto jsou si funkčně i uspořádáním tolik podobné.

Není náhodou, že mi například Evropský parlament připomíná Nejvyšší sovět. Vypadá jako Nejvyšší sovět, protože byl navržen podle něj. Podobně, pokud se podíváte na Evropskou komisi, vypadá jako Politbyro. A myslím, že zcela přesně, snad s tou výjimkou, že Komise má nyní 25 členů a Politbyto mělo typicky 13 nebo 15 členů. Krom tohoto faktu jsou zcela totožné, nikomu se nezodpovídají, nepodléhají ničí přímé volbě. Pokud se podíváte na všechny ty bizarní činnosti Evropské unie s jejími 80.000 stranami regulací, připomíná to Gosplan. Již jsme tu měli organizaci, která plánovala veškerou ekonomiku, do poslední matičky a posledního šroubku, pět let v předstihu. Přesne totéž se děje v EU. Pokud se zaměříte na druh korupce v EU, je to přesně Sovětský typ korupce, postupující shora dolů, místo zdola nahoru.

Pokud projdete veškeré uspořádání a vlastnosti této povstávající evropské zrůdy, všimnete si, že stále více a více připomíná Sovětský svaz. Pochopitelně je to mnohem mírnější forma Sovětského svazu. Nechápejte mne, prosím, špatně. Netvrdím, že má také gulag. Není tu žádná KGB -- tedy zatím -- velmi pozorně však sleduji podobné instituce jako například Europol. Z něj mám skutečné obavy, protože tato organizace bude mít pravděpodobně mnohem větší moc, než jakou měl KGB. Bude mít diplomatickou imunitu. Dokážete si představit KGB s diplomatickou imunitou? Budou nad námi dohlížet na 32 druhů zločinu -- z nichž dva jsou zvláště znepokojující, jednomu se říká rasismus, tomu druhému xenofobie. Žádný trestní soud na světě neuvádí nic podobného jako zločin [což není zcela pravda, jelikož Belgie tak již činí -- pb]. Jedná se tedy o nový zločin, před kterým jsme už byli i varováni. Kdosi z Britské vlády nám sdělil, že ti, co budou mít námitky proti nekontrolované imigraci ze zemí třetího světa budou povážováni za rasisty a ti, kteří budou mít námitek proti evropské integraci budou považováni za xenofoby. Myslím, že Patricia Hewitt to řekla veřejně.

Tedy, byli jsme varováni. Mezitím se vyrábí další a další ideologie. Sovětský svaz býval státem řízeným ideologií. Dnešní ideologií Evropské unie je sociální-demokracie, centrální plánování, a z velké části také politická korektnost. Velmi pozorně sleduji, jak se politická korektnost šíří a stává se represivní ideologií, nehledě na fakt, že je dnes téměř všude zakázáno kouřit. Podívejte se na perzekuci lidí -- příkladem může být švédský farář, který byl několik měsíců stíhán, protože žekl, že Bible neschvaluje homosexualitu. Francie schválila stejný zákon o hate speech [nenávist šířících projevech] týkající se gayů. Británie schvaluje zákony o hate speech týkající se rasových vztahů a nyní i náboženských projevů, a tak dále. To, co sledujete, bráno z nadhledu, je systematické zavádění ideologie, která bude později vymáhána represivními prostředky. To je zjevně celý smysl Europolu. K čemu by nám jinak byl? Pro mě je Europol vemi podezřelý. Pečlivě sleduji, kdo je za co pronásledován a co se kde děje, protože to je oblast, na kterou jsem expert. Vím jak vznikaly gulagy.

Vypadá to, že žijeme v období rychlé, systematické a velmi důsledné likvidace demokracie. Podívejte se na tento Legislative and Regulatory Reform Bill [Zákon legislativní a regulační reformy]. Dělá z ministrů zákonodárce, kteří mohou zavádět nové zákony aniž by o tom museli informovat parlament nebo kohokoli jiného. Mojí okamžitou reakcí je -- k čemu nám to bude? Británie přežila dvě světové války, válku s Napoleonem, španělskou Armadou, nemluvě o studené válce, kdy nám bylo řečeno, že může každým okamžikem dojít k jaderné válce, a to vše bez potřeby zavádět tento druh legislativy, bez potřeby potlačovat naše občanské svobody a zavádět nouzová bezpečnostní opatření. K čemu je potřebujeme právě dnes? Tohle umožňuje udělat během okamžiku z naší země diktaturu.

Dnešní situace je velice chmurná. Přední politické strany jsou do projektu Evropské unie plně zapojeny. Žádná z nich mu skutečně neoponuje. Staly se velmi zkorumpovanými. Kdo bude bránit naše svobody? Zdá se, že směřujeme k nějakému kolapsu, nějaké krizi. Nejpravděpodobnějším výsledkem bude ekonomický kolaps v Evropě, ke kterému při tomto nárůstu výdajů a daní musí zanedlouho dojít. Neschopnost vytvářet konkurenční prostředí, přeregulace ekonomiky, byrokratizace, to vše povede k ekonomickému zhroucení. Zvláště šíleným nápadem bylo zavedení eura. Měnu nelze určovat politicky.

Nemám o tom pochyb. Evropská unie se zhroutí podobně jako se zhroutil Sovětský svaz. Nezapomínejte však na to, že zhroucení takové struktury vede k devastaci, jejíž náprava trvá celou generaci. Zkuste si představit, co se stane, pokud přijde ekonomická krize. Národy se budou vzájemně velmi silně osočovat. Může dojít na rány. Podívejte se na počet imigrantů ze zemí třetího světa, kteří nyní žijí v Evropě. To bylo podpořeno Evropskou unií. Co se s nimi stane, pokud přijde ekonomický kolaps? Pravděpodobně dojde, podobně jako tomu bylo ke konci v Sovětského svazu, k takovému množství etnických bojů, nad kterým nám zůstane rozum stát. V žádné zemi, pravděpodobně s výjimkou Jugoslávie, nebylo etnické pnutí tak silné, jako v Sovětském svazu. Přesně k tomu se schyluje také zde. Musíme se na to připravit. Ta velká byrokratická stavba se zřítí na naše hlavy.

Proto, a říkám to velmi upřímně, čím dřívě s Evropskou unií skoncujeme, tím lépe. Čím dříve zkolabuje, tím méně škody u nás a v jiných zemích napáchá. Musíme být však rychlí, jelikož eurokraté postupují velmi rychle. Bude těžké je porazit. Dnes je to ještě jednoduché. Pokud by dnes milion lidí napochodoval do Bruselu, zdekují se eurokraté na Bahamy. Pokud by zítra polovina Britské populace odmítla platit daně, nic by se nestalo, nikdo by nešel do vězení. Dnes je to stále možné provést. Nevím ale, jak bude situace vypadat zítra, s plně vybaveným Europolem plným bývalých důstojníků ze Stasi nebo Securitate. Stát se může cokoli.

Ztrácíme čas. Musíme je porazit. Musíme si sednout, připravit co nejryhleji strategii k dosažení maximálního účinku. Jinak bude příliš pozdě. Co mám tedy říci? Můj závěr není optimistický. I přes to, že dnes existují určité síly proti EU téměř ve všech zemích, není to zatím dost. Prohráváme a ztrácíme čas.

Přeložil Jan Janský

Zdroje:

Komentáře

Comments powered by Disqus