.. title: Na cenzuře je nejhorší XXXXX .. author: Jan Janský .. date: 2019-06-12 .. tags: glosa, společnost, etika, svoboda, technologie, cenzura .. previewimage: /media/notes/na-cenzure-je-nejhorsi-xxxxx/censorship.jpg .. thumbnail:: /media/notes/na-cenzure-je-nejhorsi-xxxxx/censorship.jpg :align: right Stránky, které nenajdete. Statusy, komentáře, které neuvidíte. Informace, které neexistují. Diskuse, které nesmíte vést. Něco, co jsme považovali za věc minulosti je zpět, v plné síle. Očišťování internetu od závadných myšlenek je dnes trendy, v kurzu. Velkým hráčům na poli virtuálního "veřejného" prostoru stala se dnes *cenzura* novou černou. Představa internetu, založeného na svobodě slova, byla prý špatná. Cenzura je proto dnes společensky žádoucí. K tomu, aby se člověk "na síti" cítil v suchu a bezpečí je, prý, dokonce nezbytná. Google proto `chce `__ být "dobrým cenzorem", šéf Apple `káže `__ davům, že nezakázat špatné lidi `je hřích `__, Facebook `realizuje `__ orwellovskou `eliminaci `__ nevhodných myšlenek, YouTube `vyhlašuje boj `__ kritikům novodobého rasismu a "konspiračním teoriím", což v překladu znamená, že tam, kde bude třeba, nedovolí kritické myšlení. A tak dále. Nedalo mi to a po `poslední `__ velké "názorové očistě", kdy byli ze sociálních sítí exemplárně odstranění známí konzervativní "kritici systému", jsem provedl malý test. Chtěl jsem si tu fanatickou cenzuru ověřit na vlastní kůži. .. TEASER_END Rozhodl jsem se, že zkusím s ostatními sdílet a diskutovat `článek `__ z jedné ze zakázaných stránek. Jeho obsah považuji za nejen naprosto "v pořádku", ale především za kriticky důležitý, jelikož upozorňuje na *existující* trend. Připravil jsem tedy `status `__ a byl zvědavý, co se stane v okamžiku jeho publikace. K mému překvapení se — *nestalo vůbec nic*. Status se "úplně normálně" vložil. Nebyl jsem nijak upozorněn, že vkládám "problematický" obsah, že se odkazuji na stránku, která je *oficiálně* v rozporu s ideologickou politikou Facebooku. Překvapilo mne, že jsem nebyl ve svém jednání jakkoli omezen. Co jsem v tu chvíli nevěděl bylo, že ve svém uživatelském jednání jsem sice omezen nebyl, avšak můj "digitální" projev byl plně zcenzurován. Ono se totiž skutečně *nestalo vůbec nic* i z hlediska *ostatních* uživatelů. O mém příspěvku se nikdo nedozvěděl — nikomu se neukázal. Ani lidem, kteří u mne mají nastavení "zobrazit první", aby jim "ode mne" nic neuniklo. Jediným způsobem, jak člověk mohl k mému statusu dostat, bylo (tehdy) navštívit můj profil. A to na sociálních sítích dělají lidé naprosto výjimečně. Co se neobjeví na "timeline" de-facto neexistuje. Podle dostupných `dokumentů `__ se Facebook (a jistě i ostatní) snaží "penalizovat" obsah, který vyhodnotí jako "závadný". Zamezí jeho šíření tím, že jeho zobrazení ostatním uživatelům bude mít nižší prioritu, nebo se — jako v mém "testu" — nezobrazí vůbec. Musím ocenit genialitu této cenzurní taktiky. Jakékoli omezení ze strany vkládání obsahu vyvolá negativní reakci na straně uživatele — a *především jej na cenzuru upozorní*. Neznám v tomto lepší způsob, než prostě nechat uživatele — alespoň dokud je malou, zanedbatelnou "rybou" — "publikovat", co uzná za vhodné, a následně jeho příspěvky nikomu neukázat. Tuhle praxi umožňuje charakter "virtuálního" světa sociálních sítí, v němž, na rozdíl od "běžné reality", není tak snadné zjistit, že vás nikdo neposlouchá, že váš příspěvek "redakce nezveřejnila". Zde totiž ke "zveřejnění" dochází procesem algoritmického *výběru* obsahu — každému uživateli zvlášť, každému jinak. Podle uživatelových preferencí a — zjevně — podle ideologických preferencí dané platformy. Škoda, která společnosti touto formou cenzury, vzniká, bude úměrná *nevědomosti* uživatelů, že k ní skutečně dochází. A že pokud k ní dosud nedocházelo — například Facebook se dříve "chlubil" tím, že `podporuje `__ kontroverzní a provokativní obsah — stává se nyní realitou. Je patrné, že z pozice, kdy se cenzurovaly "nenávistné" příspěvky, se posouváme do stavu, kdy jsou "penalizována" celá témata. Problém s cenzurou tématu je nabíledni — je o něm znemožněna diskuse. Jakmile s cenzurou začnete, stává se — i v rámci sledovaného ideologického cíle — problémem odlišení podpory nějaké pozice od její kritiky či ironie. Například obětí poslední názorové "čistky" na YouTube `se staly `__ — paradoxně? — také účty, které pracovaly se "zakázaným" obsahem kvůli jeho kritice. Konečným paradoxem zaváděné cenzurní praxe je ona cynická okolnost, že nutně zakazuje mluvit o tom, že se o něčem mluvit nesmí. Snad, předtím, než budou automatické algoritmy schopny zjistit zjevný sarkasmus, bychom mohli ostatní varovat takto: Přátelé, podle nových pravidel sítě se tu nesmíme bavit o XXXXX. Stávající cenzurní praxe je nastavena tak, aby byla — v míře jak je to jen možné — *skrytá*, abychom o ní ideálně vůbec nevěděli. Abychom žili s křivě utvořenými představami o tom, jaká témata dnes "táhnou" a jaká "nikoli". To, co nám sociální platformy nabízí, již není — pokud kdy bylo — obrazem toho, co si sami žádáme, ale toho, *co je v zájmu jimi přijaté ideologie*. Už žádné "vlastní" bubliny. Dostaneme takové bubliny, jaké nám budou přiděleny. Zůstává otázka, kterou sám nemám zodpovězenou. Má za těchto okolností smysl ponechávat si — a používat — účet na takto fungujících platformách? Svou cenzurní praxi zavedly patrně právě proto, že u většiny uživatelů získaly status *nezbytnosti*. Do jisté míry je tomu tak. Kdo "není na sociální síti" je omezen v komunikačním dosahu. Na druhé straně, jsou "výhody členství v klubu" takové, aby vyvážily skutečnost, že jím de-facto podporujeme aktuální — cenzurní a manipulativní — status-quo? Že snaha myslet nedovoleným způsobem je zde analogem čůrání proti větru, který v okamžiku, kdy se nám přece zadaří jej přetlačit, jednoduše zesílí? Odpověď na to nemám. Jedno ale víme dnes jistě — virtuální prostor sociálních platforem sítí není prostorem svobodným. Názory a myšlenky zde procházejí tvrdým ideologickým sítem. To síto tam je, i když ho nevidíte. — snílek